Musím to vyčistit – chci ať to je pryč

Krásný den moji milí,

ráda bych se s vámi podělila se zkušeností mou osobní, ale také s tématem, které řeší nemálo z vás. Udělám vše proto, aby se mi ho podařilo, co nejjasněji zachytit a k vám přišla četná „ahá“.

Z vlastní zkušenosti, kterou jsem před léty prošla, se mi podařilo takzvaně se „ztratit v čištění“. Samozřejmě, že všichni toužíme uvolnit maximum bloků, starých návyků a přesvědčení, ne vždy se nám to však daří a někdy můžeme mít pocit, že se „to“ nehýbe tak, jak bychom si přáli. Vstupuje zde více energetických úrovní a já bych ráda uchopila některé z nich, abyste se mohli účinněji odrazit a vaše změna byla viditelnější, a nebo možná snazší.

Začala bych nevědomou potřebou „čistit“. Ne že by nebylo potřeba změnit mnohé své části a naučit se žít po novu, nicméně zde je první úskalí. Zaměříme-li pozornost na to, že musím čistit a dokonce hledáme, co bychom vyčistili, ať už v minulosti, přítomnosti, popřípadě v budoucnosti, nevědomě si objednáváme témata k čištění. Doslova je vyhlížíme a tímto svým rozhlížením se „co ještě“ vysíláme vesmírnou objednávku: „Haló Vesmíre pošli něco, já chci čistit.“ A ono to přichází a přichází a zdá se to být nekonečné.

Jsem přesvědčena, že v určité fázi osobnostního růstu je v pořádku vstoupit do dětství a uvolnit vzpomínky, uvolnit bolesti a vyvázat se ze starých návyků, případně jít do regresí. Je však poměrně snadné v podprahové touze „zbavit se toho“ doslova úporně hledat, hledat a čistit. Mnohdy si neuvědomujeme, že se moc snažíme, moc chceme a navíc bojujeme s tím, jaké to je nyní - odmítáme to. Zlobíme se na tyto své části a chceme, aby už byly pryč. Aby zmizel ten problém, ta bolest, to co se stále a stále vrací. A zapomeneme, že už tímto přístupem si je k sobě zveme stále zpátky. Boj vytváří zase jenom boj.

A co tedy s tím? Nejprve je potřeba uvědomit si, že to tak je a pokusit se dát do rovnováhy své konání. U těch z vás, kteří již nějakou dobu kráčíte po cestě, již není téměř potřeba lovit v minulosti a chtít pochopit proč se mi děje to, nebo ono. Hledat příčinu a snažit se vší silou čištění onen kořen vytrhnout. Zkusme přijmout fakt, že když to nebudeme vyhlížet, už tímto snižujeme frekvenci témat ke zpracování. Navíc, co má být uvolněno se vždy ukáže samo, a to v přítomnosti.

Jsme velmi vedeni do přítomnosti a učeni, abychom vnímali to, co se děje teď. Protože každý zážitek, který přijde dnes a je „nepříjemný“, je vlastně i onen energetický kořen, příčinou toho, proč je to opět zde. A aby tento pomyslný mrak nepříjemna, strachu, nebo tlaku mohl být o kousek umenšen, postačí skrze situaci projít vědomě. Prožít ji, nezlobit se na ni, neodhánět a neutíkat před pocitem, který vyvolává. Postát v poli následku, v jakožto láskyplné příležitosti umenšit příčinu toho, proč to vzniklo. Dovolit si být s pocitem, emocí a ve vědomém dechu, nebo skrze prožití přijmout energii – pole emoce. A nespěchat, mít s tím vším trpělivost, se sebou a učit se si tuto "práci" užívat.

Práce s emocemi je o ochotě uznat je, pocítit je, dovolit jim přijít a o odvaze je neodhánět. Nesoudit sebe a ani druhé za prožívání, za projevy. Je potřeba vrátit se ke své síle, k síle kterou jsme potlačili v domnění, že negativní emoce jsou chybné a odsouzeníhodné.

A s tímto vším je také provázána mnohdy nevědomá potřeba dramatu. Doslova očekávání, toužení po tom, aby bylo "vzrůšo". Jeho vyhlížení, závislost na něm. Určitě se vám nejednou stalo, že jste se přistihli, že je podezřelý klid a že je to určitě klid před bouří? I ty jeden klide nedůvěryhodný :-). Všichni po něm toužíme, mnohdy na něm lpíme a když už je tady dlouho, vadí nám a opět bychom rádi nějaké drama. Hm? Asi bychom se měli rozhodnout, co opravdu chceme.

Nicméně vrátím se zpět a ráda bych tady podtrhla, že mnoho již „víme“, mnoho jsme si načetli, pochopili a nyní je čas navést získanou moudrost do života. Začít to žít, začít to dělat. A co? Nebojovat, nesnažit se tolik, netlačit, nechtít z pozice odmítání, ale více se uvolnit. Uvolnit se a nechat vědomí, ať pracuje samo. Věřte, že mnoho témat o kterých si myslíte, že jsou jako bezedná nádoba, se vytratí samy. Mnoho neřešitelných situací najde svá řešení, jenom díky tomu, že povolíme a přestaneme svůj život tak usilovně řídit.

A víte co se stane ještě? Vzroste vám energie, spatříte, co jste doposavad nedokázali vidět, uslyšíte co jste neslyšeli, i když vám to mnohokráte říkali. Otevřou se nové dveře, cesta k jednoduššímu životu, bez nátlaku, manipulace a bezmoci.

Také prosím, přijměte další rovinu toho, že se témata k uzdravení léčí ve vrstvách a tudíž, se chvíli vrací zpět. Zejména proto, že jsou energeticky objemnější. Není to proto, že byste se nehnuli z místa, ale z toho důvodu, že uzrál čas jeho další slupku s láskou přijmout. A aby byla přijata, jak nejláskyplněji to lze, nezlobte se na to že: „Už je to tady zase“. Naopak změňte úhel pohledu a když se „opět“ objeví, radujte se, že už to leze ven.

A co dále? Je čas přestat utíkat, od sebe, k automatickým aktivitám, k falešnému potěšení, jen proto, abychom emoce necítili. Všichni toužíme cítit lásku, ale láska, skutečná láska začíná na schopnosti milovat, to co zdá se být nemilovatelné. Na ochotě cítit i to „temné“. Čímž jsou ty části, které jste odsoudili, nebo je na vás odsoudili ti druzí.

Zastavte se tedy, uvědomte si svůj dech, přestaňte spěchat a mít pocit, že musíte ještě tamto. Zastavte se teď hned, nadechněte se pomalu a zhluboka a řekněte „ano“ schopnosti a odvaze cítit se. Už víme, víme mnoho a teď je čas dovolit si to cítit. Cítit to „nízké a mínusové“, abychom mohli zažívat skutečnou lásku a sestoupit tak z mysli do srdce.

Ono čeká, čeká na vás, na skutečné a jasné „ANO“ sobě. „ANO“ odvaze milovat každý aspekt života. Proto tady jsme, abychom ukázali světu, že je čas na změnu, že vše, co tady je není už více potřeba dělit na černé a bílé. Nýbrž to milovat jako dokonalou hru, hrací pole, na kterém se učíme lásce ke všemu.

A to je skutečné mistrovství.

Kéž se pro ně rozhodnete, abyste mohli nasednout na novou vlnu, která má jediný směr – bezpodmínečná láska.

S objetím a požehnáním.

Samaya Kefalí

S vnitřní láskou a z lásky pro všechny, kteří se rozhodli opravdově milovat napsala Samaya Kefalí. www.vnitrnilaska.cz