Věříte na temnotu?

Věříte na přivtělené duše, zbloudilé duše? Věříte na ďábla a černou magii? Pak máte to, čemu věříte. Vnější svět utváří váš vnitřní svět, vy jste tvůrci svých pocitů, emocí a toho, co vidíte a cítíte? Ať už jste svůj vnitřní záznam stvořili v této nebo minulé inkarnaci, jste to vy.

Velmi ráda bych otevřela toto téma a je na vás jak to přijmete, je na vás v co uvěříte a co se rozhodnete přiživovat.

Před mnohými lety jsem si prošla fází, ve které jsem měla nemalý strach z vnějších sil. Strach, že mne ovládnou a zničí. Strach, že nade mnou budou mít moc. Tak velmi jsem věřila na vnější polaritu světla a temnoty, až mně to stáhlo hluboko ke dnu. Toužila jsem žít jen světlo a vidět jen světlo. Temné jsem odmítala, utíkala před tím a zběsile čistila, modlila se a odháněla.

Jenže vše, co odmítáme si vždy najde někudy cestu ven. A tak se začaly negativní příběhy odehrávat u dětí, viděly strašidla, postavy, přicházely běsné sny a elektronika se začala oživovat. Děly se divné věci. Hledala jsem pomoc u různých lidí, ale každá podpora byla jen dočasná a vše se vracelo dříve nebo později zpět.

Vyslala jsem prosbu o pomoc k Vesmíru. Udělala si kurz a denně hodiny čistila duše, negativní energie a temnotu. Opět chvilková úleva a stejný kolotoč. Nevím už co přesně se odehrálo, ale došlo mi, že boj, přináší zase jenom boj. Dokud se budu před tímto chránit, vytvářet z pozice strachu obaly okolo sebe, je tento můj akt zase jen aktem strachu z něčeho vnějšího. A protože podobné přitahuje podobné, bude můj strach ze strachu, přitahovat zase jenom strach.

Příběh temnoty se začal rychle skládat. Uvědomila jsem si, že pokud se mi venku dějí nepříjemné věci, něco mně ovládá, něco má nade mnou moc, vysává mně to, bere mi to sílu a řídí mně to, je to proto, že já tomu věřím, mám z toho strach a bojuji s tím.

Započala jsem vnímat své pocity mnohem vědoměji, usedala k meditacím a posílala této vnější temnotě lásku a světlo. Energie se začaly utišovat a došla mi zásadní věc. Že ta malá holčička ve mně tak silně uvěřila v to, že ji někdo může ovládat, že ji někdo může ničit, že ji někdo může okrádat o energii a řídit ji, až si zhmotnila tuto energii do vnějších forem temnoty, magie a hrůzy ze všeho neznámého.

Rozhodla jsem se to změnit.

Zeptala jsem se sama sebe, co můžu ztratit tím, že přestanu věřit, že existují zbloudilé duše, duše které se ztratily, přivtělené duše a tak dále. Přišlo ke mně, že Bůh miluje každého jednoho a nikoho zde nenechává. Nemá důvod, nepomohlo by to vzestupu. Naopak všichni se vracejí domů, aby se mohli se svým světlem opět inkarnovat zpátky a naplnit misi pro planetu Zemi. Že si člověk tento obraz stvořil sám, aby měl viníka. Někoho tam venku, na koho může svést to, že trpí, je malý a bezmocný. Došlo mi, že jediné, co touto volbou ztratím, je někdo na koho to můžu hodit. A že nemám jinou možnost, než uznat, že to já tvořím tyto obrazy, že já si tvořím tyto pocity.

Bylo na čase plně převzít zodpovědnost za své tvoření, děje a pocity, za svůj život a můj vnější svět. Vykročila jsem na cestu odvahy uznat, že pokud budu věřit, že existuje vnější zlo, které mi může ubližovat, budou přicházet do mého života zlí lidé a nebo zlé energie. Přesněji řečeno budu je vnímat, živit a budou růst.

Uvědomila jsem si, že každá energie na nás doráží, jenom proto, že touží po lásce. Že naše strachy a víra v hrůzy jsou jako malé děti, které si přicházejí pro objetí a přijetí.

Rozhodla jsem se, že tuhle iluzi temného vlka už nebudu krmit a i když mi zakřičí před obličejem, srazí mně, že od této chvíle budu vědět, že to je ta malá ustrašená holčička, nebo žena ve mně, která nemá jinou možnost, než v sobe posílit víru v to, že vše je jenom učební materiál, který nás vede k tomu, abychom rozpustili duální myšlení a přijali fakt, že vše jsem já. Abychom se naučili milovat to, co zdá se být nemilovatelné. Mám-li ve svém životě hrůzy, pak proto, že na ně věřím, protože z nich mám strach, odháním je a bojuji s nimi.

Co se může stát, když přestanu na tyhle energie věřit? Co můžu ztratit?

Mohu ztratit jen iluzi. K čemu mi je, když své myšlenky pasu na představě malosti, bezmoci a ovládání? Máme vždycky možnost volby, máme svobodnou vůli a schopnost vybrat si.

Co když je to všechno mnohem jednodušší, než si myslíme?

Ale přijmout jednoduchost si žádá kus odvahy, dělat věci po novu a důvěřovat, že vše je zde správně. Že není důvod se na nic zlobit, nic a nikoho soudit, protože pokud ho nebo to tady mám, pak jsem si to vytvořila a jenom já to můžu přetvořit.

A věřte, že pokud se rozhodnete změnit své víry, změní se váš život. Temnota bude zde tak dlouho dokud lidstvo bude v ní věřit. Ale vy nemusíte. Rozhodnete-li se takto, pak u vás zmizí. Odejde z vašeho života, protože nemá pastvu, nemá vás.

Tohle téma je poměrně obsáhlé a vím jaké otázky k vám přicházejí, vnitřní argumenty, proč by to mělo být jinak. Určitě ho ještě rozvedu, dnes však postačí tento úplňkový vzkaz a věřím, že zaseje semínko v těch, kteří to potřebují přerodit.

Nicméně nemusíte. Váš život patří jenom vám a jste svobodní od hlavy až k patě. Vy jste tvůrci, vy jste ti, co činí volby. A pokud byste chtěli říci, že jste pro to už udělali vše a stejně to nefunguje, pak věřte, že jste vše neudělali. Možná jste vyčerpali staré možnosti, ale nepoužili ty nové.

A tak z celého srdce přeji, aby vás vedla láska, jednoduchost a abyste vyvěsili bílou vlajku dualitě a boji. Protože láska k temnotě ve vás a v těch ostatních, je cesta k explodující, jiskřivé a pravé lásce.

Kéž vás víra v lehkost žití provází a stane se tím, co vede vaše kroky.

S láskou a požehnáním,

Samaya Kefalí

S vnitřní láskou a z lásky pro všechny, kteří se rozhodli opravdově milovat napsala Samaya Kefalí. www.vnitrnilaska.cz